Spisovatelskou dráhu Maximiliána
Schmidta zahájil neočekávaný úspěch,
který se dostavil za jeho působení v
armádě. R. 1850 složil přísahu vlajce; r.
1859 byl jmenován inspekčním
důstojníkem při královském sboru kadetů
v Mnichově. Rekruté se tehdy trápili s
komplikovanou stavbou nově zavedené
Podewilsovy pušky, kterou si nedokázali
zapamatovat.
Puška pojmenovaná po vynálezci Philippovi
Freiherrovi von Podewilsovi se nabíjela
zepředu, ale o několik let později byla
přestavěna tak, že se nabíjela zezadu.
Maximilian Schmidt vložil jednotlivé části
pušky do jednoduchých veršů, které si
kadeti mohli lehce zapamatovat.
R. 1862 byla vytištěna publikace „Das
Podewils-Gewehr; in Versen dargestellt von
einem bayerischen Infanteristen“
(Podewillsova puška; ve verších znázorněná
bavorským pěšákem), která se rozesílala
Začátky
pěším plukům a rozdělovala mezi vojáky.
Během nejkratší doby se prodalo přes 10
000 kusů a „Podewilsova puška“ se již v
prvním roce dočkala jedenácti vydání.
Maximilian Schmidt dosáhl s 400 zlatými
čistého zisku většího úspěchu než s
prvními čtyřmi svazky svých lidových
povídek dohromady. Četné noviny a
časopisy i samotný vynálezce pušky chválili
praktické využití Schmidtových rýmů. Ve
stejném formátu (ca 11 x 6 cm) r. 1868
vyšla jeho 30stránková „Kochbüchlein für
Soldaten im Felde, Jäger und Touristen“
(Kuchařka pro vojáky v polním táboře,
lovce a turisty).
V průběhu let strávených ve vojenské
službě složil Maximilian Schmidt i vícero
válečných básní, např. „Hinaus ins Feld fürs
Vaterland“ (Na bojiště za vlast), které byly
„častokráte zhudebněny a zpívány na
bojišti“ („Der Sammler“, Zábavná a literární
příloha Augsburger Abendzeitung,
25.02.1922).
05