Spisovatelskou dráhu Maximiliána 
  Schmidta zahájil neočekávaný úspěch, 
  který se dostavil za jeho působení v 
  armádě. R. 1850 složil přísahu vlajce; r. 
  1859 byl jmenován inspekčním 
  důstojníkem při královském sboru kadetů 
  v Mnichově. Rekruté se tehdy trápili s 
  komplikovanou stavbou nově zavedené 
  Podewilsovy pušky, kterou si nedokázali 
  zapamatovat. 
  Puška pojmenovaná po vynálezci Philippovi 
  Freiherrovi von Podewilsovi se nabíjela 
  zepředu, ale o několik let později byla 
  přestavěna tak, že se nabíjela zezadu. 
  Maximilian Schmidt vložil jednotlivé části 
  pušky do jednoduchých veršů, které si 
  kadeti mohli lehce zapamatovat. 
  R. 1862 byla vytištěna publikace „Das 
  Podewils-Gewehr; in Versen dargestellt von 
  einem bayerischen Infanteristen“ 
  (Podewillsova puška; ve verších znázorněná 
  bavorským pěšákem), která se rozesílala 
 
 
  Začátky
 
 
  pěším plukům a rozdělovala mezi vojáky. 
  Během nejkratší doby se prodalo přes 10 
  000 kusů a „Podewilsova puška“ se již v 
  prvním roce dočkala jedenácti vydání. 
  Maximilian Schmidt dosáhl s 400 zlatými 
  čistého zisku většího úspěchu než s 
  prvními čtyřmi svazky svých lidových 
  povídek dohromady. Četné noviny a 
  časopisy i samotný vynálezce pušky chválili 
  praktické využití Schmidtových rýmů. Ve 
  stejném formátu (ca 11 x 6 cm) r. 1868 
  vyšla jeho 30stránková „Kochbüchlein für 
  Soldaten im Felde, Jäger und Touristen“ 
  (Kuchařka pro vojáky v polním táboře, 
  lovce a turisty).
  V průběhu let strávených ve vojenské 
  službě složil Maximilian Schmidt i vícero 
  válečných básní, např. „Hinaus ins Feld fürs 
  Vaterland“ (Na bojiště za vlast), které byly 
  „častokráte zhudebněny a zpívány na 
  bojišti“ („Der Sammler“, Zábavná a literární 
  příloha Augsburger Abendzeitung, 
  25.02.1922).
 
 
  05